Povídka o viróze a smyslu života

Byl červenec a léto bylo v plném proudu a já se vrátila z pětidenního treku z Beskyd. Plná energie a síly. Když jsem po pár dnech přišla domů, otevřela dveře, jakoby to nebyl můj domov. Byt jsem opouštěla řádně uklizený a těšila se právě na to, že přijdu do čistého a jen spočinu s mými zážitky. Přestože mi sem chodila sousedka krmit kočky a větralo se, tak energie byla vyčpělá. Ložnice byla vlhká, studená a vše působilo cize. Měla jsem chuť odsud utéct. Dle čínské astrologie je červenec měsíc kozy tudíž nás to upozorňuje na krásu kolem sebe i v nás a burcuje ke kreativitě, bylo jasné, že od slov musím přejít k činům. S dcerou jsme ještě v ten den sjely koupit barvy a vymalovaly dětský pokoj. A tak jsem začala plnit vlastní měsíční predikci a tvořit.

Přestože domov udržujeme uklizený a celkově o něho pečujeme, věděla jsem, že už žádá nějakou dobu o změnu. Proto jsem začala postupně a další sobotu jsem se vrhla na výmalbu zádveří. Vchod do domu, ústa do chrámu. Jenže jsem zároveň cítila, že mi tělo říká, že se necítí dobře, že by raději odpočívalo. Měla jsem však pocit, že to přeperu a tělu jsem vysvětlila, že teď se budeme potit a klid bude za odměnu. V neděli už se tělo se mnou nebavilo, prostě padlo. Ulehla jsem s letní virozou. Jenže ejhle, nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo a místo dne či dvou, jsem musela zůstat doma týden.

Dny, kdy jsem byla unavená a spala, byly nejjednodušší. Náročnější byly dny, kdy vám ještě není nejlíp, ale v posteli už nevydržíte. Navíc, když jsem se rozhlédla kolem sebe a viděla, že by to chtělo radikální úklid a hlavně pořádnou změnu, byla jsem zoufalá. Rozhodla jsem se, že se pustím do něčeho nenáročného, pěkně v klidu a v sedě. A tak jsem postupně brala šuplík po šuplíku a vyklízela, srovnávala. Při třídění věcí klidným tempem, jsem se srovnávala nejdříve s tím, že na regeneraci potřebuji více času než 48 hodin a následně s tím, že si po 13 letech vezmu neschopenku. V hlavě mi burcovalo ne-schopná. Poté přišlo smíření, užij si to. Kdy sis mohla dovolit být s nemocí doma, nepracovat a nestarat se u toho o děti? Přišla mi myšlenka, takhle viroza je pro tebe dar. Nemusí to být pouze zákeřná životu nebezpečná nemoc, kdy už vlastně stojíte na hraně mezi smrtí a životem, ale někdy ke zklidnění, utřídění si svého vnitřního já, svých myšlenek stačí pár dní obyčejné letní virózy. Došlo mi, že se tak strašně moc bojíme, že když se zastavíme, stane se něco hrozného, že se už nerozběhneme, jenže opak je pravdou. Ano, je možné, že nejdříve dojde "ke srážce" a vše se kvůli ní zastaví, ale ty trosky kterými se možná prodíráme nejsou z té srážky, ale byly tam již dávno před ní. Jen jsme je nechtěli vidět.

Jsem vděčná za letní virózu, protože mě znovu přivedla k sobě a připomněla mi, co je pro mě důležité.